Z důvodu mnohdy markantních cenových rozdílů mezi produkty prodávanými v České republice a v Polsku čeští občané často vydávají na nákupy do Polska. S ohledem na to, že zahraničními zákazníky vyhledávaným zbožím v Polsku často nejsou pouze potraviny, ale i jiné spotřební zboží, např. domácí spotřebiče (bílá technika), nábytek, nádobí, elektronika, a také různé stavební potřeby a materiál, chceme čtenáře seznámit s právní úpravou práv spotřebitelů z vadného plnění v Polsku, aby si byli vědomi, jaké nároky vůči prodávajícímu mají a jakým způsobem tyto nároky mohou realizovat v případě zakoupení vadné věci v Polsku.
Jak v České republice, tak v Polsku je úprava nároků spotřebitele odlišná s ohledem na to, zda jde o transakce uzavírané mezi prodávajícím a kupujícím (spotřebitelem) v kamenném obchodě anebo zda jde o transakce uzavírané prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tj. např. v internetovém obchodě anebo telefonicky. Z tohoto důvodu bude toto téma rozděleno do několika částí, kdy se každá bude zabývat právní úpravou aplikovatelnou na odlišný skutkový stav.
Základními právními předpisy regulujícími práva z vadného plnění v Polsku jsou polský Občanský zákoník (OZ) [Ustawa z dnia 23 kwietnia 1964 r. Kodeks Cywilny (Dz.U. z 2023 r. poz. 1610)], který tuto problematikou reguluje obecně a polský Spotřebitelský zákon (SZ) [ustawa z dnia 30 maja 2014 r. o prawach konsumenta (Dz.U. z 2020 r. poz. 287)], který upřesňuje odpovědnost za vady v transakcích mezi podnikatelem a spotřebitelem. Polská právní úprava rozděluje práva kupujícího z vadného plnění na zaprvé zákonnou odpovědnost za vady, která se aplikuje na právní vztah uzavřený mezi prodávajícím a kupujícím přímo ze zákona (tj. smluvní strany nemusí umisťovat ve smlouvě žádná specifická ustanovení týkající se odpovědnosti za vady a tato zákonná ustanovení nemohou být smluvně změněna v neprospěch spotřebitele; čl. 556 – 576 OZ a čl. 43a – 43g SZ) a zadruhé na záruku při prodeji, která musí být prodávajícím dodatečně deklarována, a to buď v ustanovení kupní smlouvy nebo v dodatečném prohlášení učiněném ve srozumitelné grafické podobě (tj. písemně, na internetových stránkách nebo i v reklamě; čl. 577 – 581 OZ).
Spotřebitel může reklamovat zakoupenou věc a uplatnit jemu plynoucí nároky z odpovědnosti za vady v případě, že věc není v souladu se smlouvou. Tím se rozumí zejména případy, kdy věc neodpovídá popisu, druhu, množství, kvalitě a funkčnosti uvedeným ve smlouvě, není kompletní nebo není vhodná pro účely, pro které se obvykle věc toho druhu používá. Prodávající odpovídá za vady rovněž v případě nevhodné instalace a uvedení do provozu prodané věci, a to, pokud tyto činnosti byly vykonány prodávajícím, třetí osobou, za kterou prodávající ručí nebo i spotřebitelem, pokud ten postupoval, dle chybného návodu prodávajícího.
Prodávající odpovídá výlučně za vady věci, které existovaly v okamžiku dodání věci spotřebiteli a které byly zjištěny do dvou let ode dne dodání věci. Zákon však ustanovuje domněnku, že všechny vady, které byly zjištěny v termínu dvou let od dodání věci spotřebiteli, existovaly již v okamžiku dodání věci spotřebiteli. Tato domněnka se nepoužije, pokud z povahy vady je jasné, že nemohla vzniknout před dodáním věci spotřebiteli. Tuto domněnku může prodávající také vyvrátit, pokud prokáže, že vada vznikla později. Výše uvedený dvouletý termín je prodloužen, když prodaná věc má delší výslovně určenou dobu trvanlivosti nebo použitelnosti, a to po tuto dobu. Pokud prodávající o vadách věděl a podvodně je zatajil, pak jeho odpovědnost není časově omezená.
Prodávající nebude odpovídat za vady věci, pokud spotřebitele nejpozději k okamžiku uzavření smlouvy zřetelně informuje o vadách a spotřebitel každou vadu jednoznačně přijme na vědomí a akceptuje.
Pokud má věc vadu, spotřebitel může po prodávajícím požadovat její opravu nebo výměnu. Pokud spotřebitel požaduje opravu, která by byla nemožná nebo nadmíru nákladná, může prodávající věc vyměnit. Toto platí obdobně i v opačném případě, tj. v případě, kdy spotřebitel požaduje výměnu. Pokud bylo zboží namontováno dříve, než byly vady zjištěny, prodávající musí zboží demontovat a po opravě znova namontovat na své náklady. Spotřebitel může požadovat snížení ceny věci nebo od smlouvy odstoupit pouze v případě, kdy prodávající věc nevymění nebo vady neopraví v rozumném termínu a bez zbytečných obtíží pro spotřebitele.
Garance při prodeji
Garanční prohlášení prodávajícího musí obsahovat: 1) popis výrobku a jeho vlastností, 2) povinnosti prodávajícího, 3) práva kupujícího, uplatnitelná v případě, že prodaná věc nemá vlastnosti v tomto prohlášení uvedené, 4) pokyny jakým způsobem může kupující uplatnit své nároky z vad. Toto prohlášení musí být učiněno v polském jazyce, a je buď součástí samotné kupní smlouvy, nebo je obsaženo v samostatném prohlášení prodávajícího, učiněném vůči kupujícímu ve srozumitelné grafické podobě, tj. buď v písemné, nebo i v jiné formě, a to takovým způsobem, že se o tomto prohlášení kupující mohl dozvědět (např. i v reklamě). Pokud je garanční prohlášení učiněno v nemateriální podobě, může kupující požadovat, aby mu prodávající vydal prohlášení v písemné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.
Nároky kupujícího z Garance při prodeji jsou typicky obdobné jako při Záruce popsané v minulém článku, s tím že jsou prodávajícím konkretizovány a to např. tím, že prodávající ujišťuje kupujícího o charakteristice a kvalitě prodané věci, která stanoví jistý standard pro určení, zda věc má vady, konkretizuje termín ve kterém v případě výskytu vady prodaná věc má být opravena nebo vyměněna, po uplynutí kterého je kupující oprávněn od smlouvy odstoupit, nabízí kupujícímu bezplatný servis po určitou dobu, atd.
Pokud prodávající neurčí v garančním prohlášení jinou lhůtu, garance trvá po dobu dvou let ode dne vydání prodané věci kupujícímu, přičemž kupující se může domáhat svých nároků z garance i po uplynutí této lhůty, pokud samotná vada vznikla před jejím uplynutím, avšak v tomto případě je kupující povinen dokázat, že vada skutečně vznikla před uplynutím této lhůty. Výše uvedená lhůta se prodlužuje vždy o dobu, po kterou kupující nemohl reklamovanou věc používat. Pokud navíc prodávající při realizaci nároků kupujícího vyplývajících z Garance dodal kupujícímu novou věc nebo na původní učinil významné opravy, výše uvedená lhůta běží od začátku. S ohledem na uvedené je možné, aby kupující uplatňoval nároky, jež mu plynou z Garance opakovaně.
Na existenci nároků kupujícího vyplývajících z garance nemá žádný vliv to, zda k okamžiku uzavření kupní smlouvy nebo vydání prodané věci kupující o případné vadě věděl nebo se mohl o ní dovědět. Kupující není povinen při převzetí věc důkladně prověřit, zda je bez vad.
Uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebo mimo provozovnu prodávajícího
Jedním z hlavních práv spotřebitele v případě smluv uzavíraných na dálku nebo mimo provozovnu prodávajícího je právo spotřebitele odstoupit od smlouvy bez nutnosti uvedení jakýchkoliv důvodů k tomuto odstoupení. V případě výše uvedených smluv může spotřebitel odstoupit od smlouvy v termínu 14 dnů od doručení věci, která je předmětem této smlouvy, a to i v případě, že se na věci se nevyskytují žádné vady. Pokud spotřebitel nebyl ze strany prodávajícího informován o tomto jeho oprávnění, termín 14 dnů se prodlužuje až na 12 měsíců. Jestliže prodejce následně dodatečně poskytne spotřebiteli informaci o jeho oprávnění, je termín opětovně zkrácen na 14 dnů od poskytnutí této informace. K zachování uvedeného termínu postačí, aby spotřebitel před jeho uplynutím odeslal prodávajícímu prohlášení o odstoupení od smlouvy, a to v písemné formě – doporučenou listinnou zásilkou, nebo elektronicky pokud prodávající takovouto možnost připouští. Předmětné prohlášení o odstoupení od smlouvy může být vyhotoveno na formuláři, který obsahuje příloha č. 2 k Spotřebitelskému zákonu [ustawa z dnia 30 maja 2014 r. o prawach konsumenta (Dz.U. z 2020 r. poz. 287)].
Pokud spotřebitel předloží prodávajícímu prohlášení o odstoupení od smlouvy, je povinen prodávajícímu vrátit věc – předmět smlouvy, nebo ji předat přepravci do 14 dnů od předložení prohlášení o odstoupení. Prodávající je v totožném termínu povinen spotřebiteli vrátit veškeré finanční prostředky, jež obdržel od spotřebitele v souvislosti se smlouvou. Prodávající může počkat s vrácením finančních prostředků do okamžiku, kdy od spotřebitele obdrží věc, která byla předmětem smlouvy, nebo do okamžiku, kdy mu spotřebitel doloží doklad o odeslání věci. Obvyklé náklady na vrácení věci prodávajícímu hradí spotřebitel, ledaže prodávající prohlásil, že tyto náklady ponese, nebo neinformoval spotřebitele, že v případě odstoupení od smlouvy tyto náklady ponese spotřebitel. Spotřebitel odpovídá za zmenšení hodnoty věci, kterou má prodávajícímu vrátit, v případě, že věc ztratila na své hodnotě z důvodu nevhodného používaní spotřebitelem před tím, než od smlouvy odstoupil.