Úvod
Od 01.01.2026 nastane účinnost novely č. 270/2025 Sb., kterou dojde mimo jiné ke změně trestního zákoníku, zákona o návykových látkách a zákona o léčivech, kdy cílem této novely je změnit přístup k drogové politice k jejich částečné legalizaci a dekriminalizaci.
V oblasti protidrogové politiky dochází k celkové změně přístupu z „války proti drogám“, která začala v USA již na začátku 70. letech minulého století, odkud se rozšířila do zbytku světa, a která spočívá v přísné prohibici psychoaktivních látek, mediálních kampaních o škodlivosti drog a odrazování od jejich užívání. Tato politika se však začíná stále více vnímat jako neefektivní, jelikož například již zmíněné USA v současné době stále více sužuje opioidová krize v čele s fentanylem, kterou provází extrémně vysoká úmrtnost a negativní společenské dopady.
V Česku se o odchýlení od tohoto přístupu zasadil do velké míry nás bývalý protidrogový koordinátor Mgr. Jindřich Vobořil, který kladl důraz spíše na přistup, který umožní regulovanou dostupnost těch látek, které jsou společensky minimálně nebezpečné (či případně mohou mít v určitých podmínkách lékařské využití), využívání tzv. přístupu harm reduction, tedy přístupu, který se snaží o minimalizaci rizik u osob, které jsou uživateli psychoaktivních látek, například důraz na testování těchto látek, informaci o bezpečném dávkování atd.
Česká legislativa a rozhodovací praxe však do dnešní doby přistupují k ukládání drakonických trestů za činnost s minimálním společenským dopadem, jako jsou například samopěstitelé konopí, kteří za svou činnost nezřídka dostávají i nepodmíněné tresty odnětí svobody.
Dosavadní trestněprávní aspekty spojené s konopím
Za dosavadní právní úpravy existovala v zásadě dvojkolejnost úpravy trestných činů souvisejících s pěstováním konopí. V první řadě se jednalo o trestný čin „Nedovolení pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku“ dle ustanovení § 285 trestního zákoníku (z.č. 40/2009 Sb.).
Na první pohled by se mohlo zdát, že právě tento plně dopadal na případy samopěstitelů, jelikož jeho základní skutková podstata působila umírněně a zněla následovně:
Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
Pokud by se samopěstitelé dopouštěli uvedeného trestného činu, pak by nedocházelo k jejich zásadnímu postihu. Problém nicméně způsobil právní výklad této skutkové podstaty. Judikatura totiž dospěla k závěru, že tato skutková podstata se skutečně týká pouze případů, kdy dochází k pěstování konopí s 1 % a více obsahu tetrahydrokanabidolů, což jsou látky, které mají psychoaktivní účinek, (zejména pak delta-9-THC). Pojem pěstování v sobě totiž v zásadě zahrnuje případy, kdy osoba zaseje konopí, případně jej zalévá, hnojí atd., nicméně bylo dovozeno, že pěstováním však již není sklizení plodnic a další nakládání s nimi. Již k samotnému pěstování je zapotřebí povolení dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Množství větší, než malé bylo judikaturou (Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, ze dne 13.03.2014) v případě konopí stanoveno na množství přesahující 10 g, což Nejvyšší soud odhadnul na 200 běžných dávek průměrného konzumenta. V případě pěstování pak byl vypočítáván pravděpodobný výnos rostlin. Svým způsobem již tato judikatura byla do určité míry problematická pro osoby, které jsou uživateli konopí nikoliv z rekreačních, ale zejména ze zdravotních důvodů, jelikož u těchto osob jsou zpravidla dávky značně vyšší z důvodu jak vysoké frekvence užívání, tak z důvodu s tím souvisejícího vývinu tolerance v důsledku nutnosti častého užívání konopí.
Vzhledem k tomu, že poměrně všeobecně přijímanou domněnkou bylo, že hranici trestnosti pěstování konopí bylo množství 5 rostlin, uvádíme k tomuto, že se jednalo o dřívější právní úpravu, která byla stanovena nařízením vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku. Právě ta část nařízení vlády, která stanovila limit na 5 rostlin konopí, však byla zrušena Ústavním soudem s ohledem na to, že byla upravena nařízením vlády, jakožto podzákonným právním předpisem a nikoliv zákonem.
Jak již bylo naznačeno výše, pravým kamenem úrazu je u samopěstitelů to, že uvedený trestný čin „nedovoleného pěstování“ již v případě konopí nezahrnuje proces sklizení plodnic, resp. jejich usušení či jakékoliv následné zpracování. V takovém případě se totiž dle judikatorní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014 ze dne 04.12.2014) totiž dochází k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Co se týče výše ukládaných trestů za tento trestný čin zde dochází k razantnímu navýšení trestní sazby.
Za takovéto právní úpravy tak byly myslitelné případy (a k těm také docházelo, některým odsouzeným v typově podobných věcech udělil milost prezident), kdy např. 3 osoby z nichž jedna žije např. na Slovensku společně pěstují pro vlastní potřebu rostliny konopí, a to například takovým způsobem, že se střídají v tom, kdo se o rostliny zrovna bude starat a následně si rozdělí sklizeň. V takovém případě se v podstatě dopouštějí trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Zákon v tomto směru nerozlišoval mezi tím, zda se jedná o partičku kamarádů nebo o mezinárodní organizovaný zločin tak, jak si jej většina lidí představí. Takovýmto třem kamarádům by pak hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 10 až 18 let (kdy totožné rozmezí stanovuje zákon například pro vraždu v základní skutkové podstatě).
Nová právní úprava (od 01.01.2026)
Jelikož výše uvedený neproporcionální přístup k trestání podrýval jakoukoliv důvěru ve spravedlnost a jelikož, jak již bylo uvedeno v úvodu, dochází k postupnému přehodnocování drogové politiky, došlo od 01.01.2026 k legislativní úpravě s tím spojených pravidel.
Samopěstitelé
Za patrně nejzásadnější změnu lze v námi nyní řešené oblasti označit úplnou legalizaci pěstování konopí pro vlastní účely. Tato změna se však netýká jakéhokoliv pěstování, nýbrž je omezena množstevními limity.
Jednak se zde vrací Ústavním soudem dříve zrušený limit pro pěstování 5 rostlin konopí, který je protentokrát umístěn přímo do textu trestního zákoníku, dále však bude zcela legálním pěstování (a to již včetně následného zpracování) maximálně 3 rostlin konopí. Pokud dojde k tomu, že bude někdo pěstovat 4 nebo 5 rostlin konopí, bude toto jednání sice naplňovat skutkovou podstatu přestupku, nebude se však jednat o trestné jednání.
Nové znění § 5 odst. 13 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
Povolení k zacházení se nevyžaduje pro pěstování, sklízení nebo zpracování rostliny konopí fyzickými osobami staršími 21 let pro vlastní potřebu v celkovém množství do 3 rostlin konopí, a to v nemovitosti, kterou vlastní nebo k níž mají jiný právní vztah.
Pokud dojde k pěstování více, než 5 rostlin konopí, bude se již jednat o trestný čin bez ohledu na účel, za kterým k pěstování konopí dochází. Nová skutková podstata nese název „Neoprávněné pěstování rostliny nebo houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jiné nakládání s ní pro vlastní potřebu“
Tresty byly v tomto směru nastaveny tak, že za pěstování 4-5 rostlin konopí bude pachateli hrozit pokuta do 50.000,- Kč.
Problém nové úpravy může do určité míry představovat skutečnost, že ačkoliv na jednu stranu značně rozvolňuje podmínky pro samopěstitele, je skutečně nutné, aby k pěstování konopí docházelo výlučně pro vlastní potřebu. Nová úprava tak nelegalizuje jednání, kdy by v zásadě např. rodinný příslušník nemocné osoby pro tuto osobu konopí pěstoval.
V takovém případě by se jednalo o trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím dle § 283a trestního zákoníku. Ten však umožní i v těchto případech ukládat za výrobu, dovoz, provážení, nabídnutí, zprostředkování, prodávání či jiné opatřování konopí, resp. přípravků jej obsahující ukládání mnohem nižších trestů, než tomu bylo doposud.
K zásadnímu navýšení dochází také v rovině množství sklizeného konopí, které u sebe lidé nyní smějí přechovávat. I zde je vymezena jasná hranice mezi přestupkovým a trestněprávním jednáním, dále je ale také rozlišováno v tom ohledu, kde je toto konopí přechováváno – zda v obydlí nebo mimo něj.
Limity lze pak stanovit následovně
Trestný čin
- pěstování více, než 5 rostlin konopí;
- přechovávání více, než 200g konopí doma;
- přechovávání více, než 50g konopí mimo domov.
Přestupek
- pěstování více, než 3 rostlin konopí;
- přechovávání více, než 100 g konopí doma;
- přechovávání více, než 25 g mimo domov.
V případě trestného činu v jeho základní skutkové podstatě (pod kterou spadají případy do 50 rostlin; 2 kg v obydlí a 500 g mimo obydlí) je stanoven trest odnětí svobody až na šest měsíců, zákazu činnosti nebo propadnutí věci.
Za spáchání přestupku spočívajícího v přechovávání většího, než povoleného množství konopí bude stejně jako v případě přestupku spojeného s pěstováním konopí možno uložit pokutu do 50.000,- Kč.
Samopěstitelé nekonopných rostlin a hub
Nová právní úprava pak dále zmírňuje tresty pro samopěstitele jiných rostlin a hub obsahujících omamnou a psychotropní látku, kdy takovéto pěstitelství bude sice trestáno přísněji, než je tomu v případě konopí, nicméně se bude stále jednat o mírnější regulaci, než tomu bylo doposud.
Půjde tak například o případy pěstování hub rodu Psilocybe, pěstování keře koka atd.
Užívání konopí v souvislosti s řízením
Je vhodné pro účely tohoto článku také ve stručnosti vysvětlit, jak přesně se zjišťuje ovlivnění THC za volantem v průběhu silniční kontroly.
Policie při silniční kontrole používá primárně orientační testy, které mohou v určité míře vykazovat falešnou pozitivitu, která může být ovlivněna jednak tím, jakým způsobem jsou tyto testy skladovány a také tím, že samotný test nezjišťuje přímo přítomnost THC v těle, ale může pozitivně reagovat například i na přítomnost jiných, nepsychoaktivních kananbinoidů, např. na THC-COOH, což je nepsychoaktivní metabolit, který sice poukazuje na užití konopí, nicméně může být zjistitelný u chronických uživatelů i po více, než měsíci abstinence.
Pro skutečné stanovení ovlivnění se však zjišťuje míra koncentrace látky získaná oddělením krevního séra z odebrané krve řidiče. Zde pak hranici, při které se řidič dopouští přestupku představuje koncentrace 2 ng/ml delta-9-THC.
Z praktického hlediska je v tomto směru velice obtížné určit, kdy může řidič tuto koncentraci v krvi mít a kdy nikoliv. Na jednu stranu platí, že cca po 6 hodinách od užití THC (pozn. kouřením či vaporizací; orální užití způsobuje menší nárůst koncentrace v krvi, ale po delší dobu) klesá hodnota v krvi pod tuto úroveň.
Na stranu druhou však funguje metabolizace THC tím způsobem, že se část z ní ukládá do tuků. V důsledku toho může pak tělo při spalování vlastních tukových zásob zároveň postupně uvolňovat do krevního oběhu stopové množství THC a v důsledku toho mohou chroničtější uživatelé dosáhnout míry 2 ng/ml i s větším časovým odstupem. Z praktického hlediska je pak důležitá zejména frekvence a množství, ve kterých daná osoba konopí užívá.
Zákon č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v tomto směru stanovuje, že pokud dojde k naměření limitní hodnoty v krvi, pak se na osobu hledí, jako by byla ovlivněna. Ačkoliv zákon v tomto směru formuluje ovlivnění v zásadě jako fikci, judikatorní praxe dovozuje, že se fakticky jedná o vyvratitelnou domněnku.
Hranici, kdy dochází v důsledku řízení nikoliv k páchání přestupku, ale trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle ustanovení § 274 trestního zákoníku, představuje hodnota 10 ng delta-9-THC/ml v krvi. Tuto hranici stanovil Nejvyšší soud ve svém již výše zmíněném stanovisku Tpjn 300/2020, 21.10.2020. Co se týče této hranice, lze ji již označit za poměrně vysokou a zjištění této hodnoty pouze v důsledku uvolňování z tukových tkání je extrémně nepravděpodobné.
V tomto směru lze z praktického hlediska řidičům, kteří se do takovéto situace dostanou, doporučit, aby se podrobili odběru krve, jelikož:
- za případné spáchání přestupku za řízení pod (hypoteticky i fiktivním) ovlivněním omamnou a psychotropní látkou jsou ukládány nižší tresty, než za odmítnutí podrobení se lékařskému vyšetření spojeného s odběrem krve;
- je zde možné, že orientační test byl falešně pozitivní.
Závěr
Změna právní úpravy do podstatné míry liberalizuje dosavadní úpravu, nicméně jedná se v zásadě o úvodní změnu, která minimálně v otázce konopí přinese značný pozitivní přínos oproti stavu, kdy zde existovala obrovská míra latentní kriminality, která dosahovala té úrovně, že na jedné straně měla laická veřejnost za to, že samopěstitelství je legální a kdy naopak docházelo k ukládání naprosto drakonických trestů v případě, kdy se toto samopěstitelství dostalo do hledáčku orgánů činných v trestním řízení na straně druhé.
V tomto směru se již při přijímání této novely legislativně uvažovalo o ještě širším rozvolnění pravidel, jelikož určité případy budou stále poměrně tvrdě trestány (náš modelový případ partičky kamarádů z více států, kteří společně pěstují konopí se dostane do hranice trestní sazby 2 až 8 let odnětí svobody, což je sice zásadní rozdíl oproti hranici 10 až 18 let, nicméně jde stále o značně přísné tresty).
Různé pozměňovací návrhy, které měly například podporovat přístup harm reduction, se však prozatím do znění zákona nedostaly, nicméně adiktologové drogově závislým již nyní poskytují čisté jehly apod., aby zamezili šíření nemocí, uvažovalo se také o tom, že by dávku těmto osobám mohl aplikovat přímo odborník tak, aby k tomu došlo maximálně sterilním a bezpečným způsobem.
Z hlediska konopí byly tendence například vytvořit privilegované skutkové podstaty pro případy, kdy by osoby konopí předávaly nikoliv cizím lidem, ale osobě blízké (např. syn pěstuje konopí pro léčení své matky). Uvažovalo se dokonce i nad přijetím samostatného zákona o nakládání s konopím, kterým by došlo například k umožnění zakládání tzv. konopných spolků apod., jako je tomu v sousedním Německu.
Tyto změny se však nakonec do znění zákona nepromítly a další vývoj této regulace tak momentálně zůstává otázkou.