Úvod
Provozování samostatné výdělečné činnosti v Polsku (jednoosobowa działalność gospodarcza – JDG) je spojeno s neomezenou osobní odpovědností podnikatele za přijímané závazky. V praxi to znamená, že podnikatel odpovídá za dluhy z podnikání veškerým svým osobním majetkem, neboť jeho „firma“ nemá samostatnou právní subjektivitu. Situace se komplikuje v okamžiku, kdy je podnikatel v manželství – tehdy má na otázku uspokojení věřitelů vliv polská právní úprava společného jmění manželů.
V tomto článku vysvětlujeme, jak je v Polsku regulována majetková odpovědnost podnikatele provozujícího samostatnou výdělečnou činnost vůči věřitelům, zejména z obchodních smluv uzavíraných s jeho smluvními partnery, a které složky majetku podnikatele mohou být postiženy výkonem rozhodnutí (exekucí), zejména v situaci, kdy je podnikatel v manželství, v němž se majetkové poměry manželů řídí typickým zákonným majetkovým režimem, tj. zákonným společným jměním manželů. V tomto režimu de facto existují tři majetkové podstaty manželů, a to osobní (výlučný) majetek každého z manželů a jejich společné jmění – věřitel by proto měl vědět, z kterého z těchto majetkových podstat bude moci uspokojit svou pohledávku pro případ, že jeho dlužník – podnikatel provozující samostatnou výdělečnou činnost – ji nebude chtít dobrovolně splnit.
Zaměříme se tedy na typickou situaci, kdy je podnikatel v manželství, avšak manžel (manželka) spolu s ním nepodniká (manžel není zapsán v polském ekvivalentu živnostenského rejstříku (Centralna Ewidencja i Informacja o Działalności Gospodarczej – CEIDG) a neprovozuje spolu s druhým z manželů podnikatelskou činnost ve formě občanskoprávní společnosti (spółka cywilna), tj. společnosti, která je i v českém právním řádu regulována úpravou nového občanského zákoníku jako závazkový vztah mezi společníky, tj. nejedná se o samostatnou právnickou osobu.
Dále v článku také radíme, jak mohou věřitelé své pohledávky vhodně zajistit, aby výkon rozhodnutí (exekuce) vedený proti dlužníkovi – tj. podnikateli provozujícímu samostatnou výdělečnou činnost – nezůstal neúčinný z důvodu „ukrytí“ převážné části majetku podnikatele ve společném jmění manželů nebo ve výlučném majetku manžela dlužníka.
Odpovědnost celým majetkem při vedení samostatné výdělečné činnosti v Polsku
Fyzická osoba provozující v Polsku samostatnou výdělečnou činnost, zapsanou v CEIDG, nemá oddělený soukromý a „firemní“ majetek – oba majetky podnikatele tvoří ve skutečnosti jeden celek. Podnikatel provozující samostatnou výdělečnou činnost proto odpovídá za závazky své „firmy“ neomezeně celým svým majetkem. Věřitelé se mohou domáhat uspokojení jak z majetkových složek užívaných při výkonu jeho podnikatelské činnosti (např. prostředky na „firemním“ účtu, služební automobil, stroje, nástroje, nemovité věci, v nichž je podnik umístěn), tak z majetkových složek užívaných podnikatelem pro soukromé účely (např. úspory na soukromých účtech nebo v hotovosti, obytné nemovitosti).
Takto neomezená odpovědnost znamená, že pokud podnikatel neuhradí dluh vůči svému smluvnímu partnerovi, může věřitel v zásadě sáhnout k jakékoli složce jeho majetku.
V případě osob žijících v manželství je však nutno zohlednit, zda příslušná majetková hodnota náleží do osobního majetku podnikatele, do společného jmění manželů, anebo do osobního majetku manžela (manželky) podnikatele. Níže vysvětlujeme význam tohoto rozlišení a jeho dopad na možnosti výkonu soudního rozhodnutí (exekuce).
Společné jmění manželů a osobní majetek manžela
V polském rodinném právu je výchozím manželským majetkovým režimem „zákonné společné jmění manželů“. To znamená, že okamžikem uzavření manželství vzniká společný majetek manželů, který zpravidla zahrnuje věci (majetkové hodnoty) nabyté za trvání manželství oběma nebo jedním z manželů. Naopak věci nabyté před uzavřením manželství, jakož i majetek nabytý každým z manželů samostatně, zejména na základě daru nebo dědění, náleží do jeho osobního (odděleného) majetku. V důsledku toho po uzavření manželství fakticky existují tři majetky: společný majetek manželů a dva osobní majetky každého z manželů.
Určení, které majetkové složky podléhají režimu společného jmění manželů, má pro věřitele zásadní význam, neboť rozhoduje o tom, z jakého majetku bude možné vést exekuci (vykonat soudní rozhodnutí) pro uspokojení závazku podnikatele.
Poznámka: samotná skutečnost uzavření manželství v Polsku neznamená automaticky vznik majetkové odpovědnosti manžela (manželky) podnikatele za dluhy vyplývající z podnikatelské činnosti podnikatele. Zásadně za závazky odpovídá ten z manželů, který je stranou smluvního vztahu – nicméně v závislosti na konkrétních okolnostech může věřitel nasměrovat exekuci také na společné jmění manželů. Níže jsou rozebrány různé situace výslovně upravené polskou právní úpravou (čl. 41 Kodeksu rodzinnego i opiekuńczego – k.r.o. – tj. polský zákon o rodině a opatrovnictví), závislé především na tom, zda manžel (manželka) podnikatele vyslovil souhlas se vznikem daného závazku podnikatele.
Závazky podnikatele, které vznikly se souhlasem manžela (manželky) podnikatele
Pokud podnikatel (nacházející se v režimu polského zákonného společného jmění manželů) se zavázal k plnění s výslovným souhlasem svého manžela (své manželky), má věřitel nejširší možné pole působnosti za účelem uspokojení své pohledávky. V souladu s čl. 41 § 1 Kodeksu rodzinnego i opiekuńczego může v tomto případě věřitel požadovat uspokojení své pohledávky také ze společného majetku manželů. Jinými slovy, po získání vykonatelného exekučního titulu proti podnikateli bude moci věřitel vést exekuci nejenom z osobního (odděleného) majetku podnikatele, ale ze všech složek společného jmění manželů bez omezení – včetně např. společného domu, bytu, automobilů či jiných hodnotných aktiv nabytých za trvání manželství do společného jmění manželů.
Je třeba zdůraznit, že souhlas manžela musí být udělen před vznikem závazku (např. před podpisem smlouvy) nebo současně s ním (např. souhlas a podpis manžela přímo na smlouvě), aby mohl vyvolat účinek v podobě rozšíření odpovědnosti za závazek i na společné jmění manželů. Tento souhlas musí být udělen v písemné formě, neboť soud opatří exekuční titul doložkou vykonatelnosti rovněž vůči manželovi dlužníka (podnikatele) a umožní tak vést exekuci ze společného jmění manželů pouze tehdy, pokud věřitel písemně prokáže, že manžel dlužníka vyslovil souhlas s převzetím daného závazku (čl. 787 polského OSŘ – Kodeks postępowania cywilnego). V praxi se proto často do smlouvy uzavírané s podnikatelem vkládá ustanovení, v němž jeho manžel (manželka) vyjadřuje souhlas s jejím uzavřením, stvrzený vlastnoručním podpisem.
Je vhodné dbát na zajištění takového písemného souhlasu manžela dlužníka, neboť tím věřitel posiluje své postavení pro případ, že by se dlužník – podnikatel ukázal být insolventním, v rozsahu jeho osobního majetku a samotných majetkových složek jeho podniku – v takové situaci zůstávají k dispozici ještě společná aktiva manželů.
Zároveň je třeba uvést, že manžel (manželka), který udělil souhlas se vnikem závazku, se tím nestává automaticky spoludlužníkem ani ručitelem. Odpovědnost tohoto manžela má v daném případě povahu omezenou výlučně na společné jmění manželů – sám manžel podnikatele neodpovídá svým osobním majetkem za dluhy převzaté podnikatelem v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Z pohledu věřitele to znamená, že i při existenci souhlasu manžela podnikatele se bude moci uspokojit z osobního majetku samotného podnikatele a ze společného jmění manželů, nikoli však z osobního majetku druhého z manželů (např. z věcí náležejících výlučně manželce podnikatele tvořících její oddělený majetek, tj. např. její majetek nabytý před uzavřením manželství nebo věcí nabyté děděním).
Stručně shrnuto: pokud smluvní partner (věřitel) zajistil získání souhlasu manžela podnikatele s uzavřením smlouvy, bude moci v případě neplnění závazku ze strany podnikatele vymáhat dluh z nejširšího možného majetkového základu: z osobního majetku dlužníka (podnikatele), z majetkových složek tvořících jeho podnik a z celého společného jmění manželů.
Závazky, které vznikly bez souhlasu manžela (manželky) podnikatele
V praxi se výrazně častěji stává, že podnikatel uzavírá obchodní smlouvy, tj. přijímá závazky, bez účasti či souhlasu svého manžela (manželky). Absence takového souhlasu má podstatný dopad na rozsah majetkové odpovědnosti polské OSVČ – nikoli však na samotnou platnost uzavřené smlouvy.
Je totiž třeba výslovně zdůraznit, že smlouva uzavřená polským podnikatelem bez souhlasu jeho manžela (manželky) je plně platná a závazná.
Pokud dluh vyplývá ze závazku převzatého bez souhlasu manžela podnikatele, uplatní se čl. 41 § 2 k.r.o. Toto ustanovení omezuje majetkový základ, ze kterého se věřitel může uspokojit. Věřitel v takovém případě nemůže vést exekuci z celého společného jmění podnikatele a jeho manžela, nýbrž pouze z přesně vymezených majetkových složek dlužníka – podnikatele.
Podle čl. 41 § 2 k.r.o.: „Jestliže manžel převzal závazek bez souhlasu druhého manžela (…) může věřitel požadovat uspokojení z osobního majetku dlužníka, z odměny za práci nebo z příjmů, kterých dlužník dosahuje z jiné výdělečné činnosti, jakož i z plnění plynoucích z jeho práv uvedených v čl. 33 bod 9 (tj. autorská práva a jiná práva s nimi související), a jestliže pohledávka vznikla v souvislosti s provozem podniku, také z majetkových předmětů tvořících podnik.“
V praxi výše uvedené znamená, že věřitel může vést exekuci z následujících majetkových složek dlužníka (podnikatele):
- osobní majetek dlužníka – např. věci a nemovitosti náležející výlučně jemu (zejména majetek nabytý před uzavřením manželství, nabytý darem nebo děděním),
- odměna za práci dlužníka (jestliže např. vedle podnikání pobírá mzdu z pracovního poměru),
- příjmy dlužníka z jiné výdělečné činnosti (např. z příkazních smluv (ekvivalent dohody o provedení práce), smluv o dílo či jiné činnosti, kterou vykonává vedle své podnikatelské činnosti),
- plnění plynoucí z autorských práv, patentů apod. náležejících dlužníkovi (tato práva tvoří ze zákona osobní majetek tvůrce – čl. 33 bod 9 r.o.),
- majetkové předměty tvořící podnik dlužníka – pokud pohledávka vznikla v souvislosti s provozem podniku, tj. podnikáním (např. stroje, nástroje, zásoby zboží, služební automobil).
Tento výčet vede k tomu, že druhý z manželů je částečně chráněn v případě, kdy neposkytl písemný souhlas s uzavřením smlouvy a vznikem závazku – věřitel nemůže vést exekuci z těch složek společného jmění manželů, které nejsou součástmi podniku, tj. nejsou podnikatelem používány pří výkonu podnikatelské činnosti dlužníka – podnikatele.
V praxi to znamená např., že při neexistenci souhlasu manželky s převzetím závazku ze strany manžela soudní exekutor nemůže obstavit společný rodinný dům manželů ani úspory vedené na jejich společném bankovním účtu. Odpovědnost se tak omezuje pouze na osobní majetek dlužníka – podnikatele a na majetkové složky jím využívané při provozování podnikatelské činnosti.
Taková situace představuje pro věřitele riziko. Často se totiž stává, že většina hodnotných aktiv se nachází ve společném majetku manželů, nikoli v osobním majetku podnikatele. Jestliže jsou
např. dům, automobily či bankovní účty ve společném jmění manželů a podnikatel nedisponuje významnějším osobním majetkem a současně podnik dlužníka netvoří podstatnější množství majetkových složek, může věřitel, který ke své pohledávce nezískal souhlas manžela dlužníka (podnikatele), narazit na zásadní problém s uspokojením své pohledávky. Může dojít k situaci, kdy exekuce na osobní majetek dlužníka zůstane neúčinná, protože nejhodnotnější složky majetku (např. nemovitosti, vozidla) jsou chráněny jako společné jmění manželů.
Příklad: Jan K. při provozování své samostatné výdělečné činnosti převzal v rámci své podnikatelské činnosti významný závazek (např. nakoupil značné množství zboží určeného k dalšímu zpracování v rámci své podnikatelské činnosti) bez vědomí a souhlasu své manželky. Po marném uplynutí lhůty splatnosti a neúspěšných jednáních o smírném řešení sporu získal dodavatel proti Janovi K. vykonatelný exekuční titul a podal návrh na zahájení exekuce. Bylo zjištěno, že do společného jmění Jana K. a jeho manželky patří dva automobily a rodinný dům – jedná se o jediné hodnotné složky jejich majetku. Manželka dlužníka se rozhodně postavila proti uspokojení pohledávky věřitele z těchto složek, neboť nedala souhlas s převzetím závazku manželem. Soudní exekutor tak mohl postihnout pouze bankovní účet vedený pro účely podnikatelské činnosti Jana K. (na kterém se však nenacházely dostatečné prostředky) a věci, které Jan K. využíval při podnikání (např. nástroje, zbytky zboží a materiálu).
Jelikož nebyly nalezeny další složky osobního majetku dlužníka, byl věřitel uspokojen pouze v malé části a exekuce byla pro neúčinnost zastavena.
Výše popsaný příklad představuje reálné riziko, pokud se věřitel náležitě nezajistí již ve fázi uzavírání smlouvy. V další části článku bude vysvětleno, jak lze takové situaci předejít.
Exekuce ze společného jmění manželů – doložka vykonatelnosti proti manželovi (manželce) dlužníka
Výše popsaná hmotněprávní ustanovení polského zákona o rodině a opatrovnictví (Kodeks rodzinny i opiekuńczy) vymezují rozsah odpovědnosti společným jměním manželů v různých situacích. Aby však věřitel mohl skutečně směřovat výkon exekuce na společné jmění manželů, musí nejprve u soudu získat tzv. doložku vykonatelnosti také proti manželovi dlužníka (s omezením jeho odpovědnosti na společné jmění manželů). To vyplývá z ustanovení polského občanského soudního řádu – Kodeks postępowania cywilnego – k.p.c., konkrétně z čl. 787 a 7871 k.p.c.
V praxi probíhá postup následovně: věřitel nejprve získá exekuční titul (např. rozsudek nebo platební rozkaz) pouze proti dlužníkovi – podnikateli. Následně může u soudu podat návrh na opatření tohoto titulu doložkou vykonatelnosti i ve vztahu k manželovi dlužníka. Soud takovou doložku udělí, pokud věřitel prokáže příslušnými listinami splnění podmínek podle čl. 787 k.p.c., tedy zejména prokáže-li, že manžel dlužníka (podnikatele) udělil písemný souhlas s uzavřením smlouvy podnikatelem,
tj. písemný souhlas s převzetím závazku, který je tímto exekučním titulem stvrzen.
Po získání doložky vykonatelnosti proti manželovi dlužníka může věřitel podat soudnímu exekutorovi návrh na postižení celého společného jmění manželů za účelem uspokojení své pohledávky.
Jestliže však souhlas manžela dlužníka dán nebyl, může soudní exekutor, disponující vykonatelným exekučním titulem pouze proti dlužníkovi, vést exekuci pouze z osobního majetku dlužníka a z těch složek společného jmění, které byly výše uvedeny v čl. 41 § 2 k.r.o.
Jak již bylo uvedeno, pokud pohledávka vznikla v souvislosti s provozem podniku dlužníka, může věřitel podle čl. 7871 k.p.c. získat u soudu doložku vykonatelnosti umožňující vést exekuci z majetkových složek tvořících podnik, i když tyto složky náleží do společného jmění manželů.
V takovém případě je třeba doložit, že dluh vyplývá z právního úkonu souvisejícího s výkonem podnikatelské činnosti dlužníkem. Taková doložka vykonatelnosti umožní soudnímu exekutorovi postihnout ty prvky společného jmění, které tvoří součást „firmy“ (např. stroje, služební vozidla), a to i tehdy, jsou-li ve společném jmění manželů (np. z toho důvodu, že byly nabyty po uzavření manželství). Jedná se o významné usnadnění, které brání tomu, aby manžel dlužníka, jenž se na jeho podnikání nepodílí, mohl pouhým odkazem na absenci svého souhlasu zcela zablokovat exekuci z „firemních“ aktiv.
Jak zajistit zájmy věřitele – praktická doporučení
S ohledem na výše uvedené principy by měl věřitel (smluvní partner) při uzavírání smlouvy s podnikatelem provozujícím samostatnou výdělečnou činnost v Polsku (JDG) včas dbát na zajištění svých pohledávek pro případ případné platební neschopnosti dlužníka. Níže jsou shrnuty klíčové kroky a opatření, která je vhodné přijmout, aby se předešlo neúčinnosti exekuce vůči polské OSVČ:
- Zjistit rodinný stav a majetkový režim smluvního partnera. Již ve fázi jednání o uzavření smlouvy je vhodné ověřit, zda potenciální dlužník žije v manželství a zda se na něj vztahuje zákonná úprava společného jmění manželů, nebo např. režim odděleného jmění (manželská majetková smlouva – tzv. „intercyza“). Informace o zákonném společném jmění manželů bývá zpravidla uvedena v polském živnostenském rejstříku, tj. CEIDG, nicméně nejbezpečnější je vyžádat si v tomto směru výslovné prohlášení smluvního partnera. Ukáže-li se, že manželé uzavřeli manželskou majetkovou smlouvu, která společné jmění vylučuje, je třeba mít na paměti, že jako věřitel nebudete moci sáhnout na majetek druhého z manželů – veškerá aktiva manžela, který nepodniká, tvoří jeho osobní majetek a jsou chráněna před exekucí dluhů podnikatele.
(Poznámka: podle čl. 471 r.o. je manželská majetková smlouva účinná vůči třetím osobám pouze tehdy, pokud se o její existenci mohly dozvědět před vznikem pohledávky. V praxi to znamená, že jestliže dlužník existenci manželské majetkové smlouvy před věřitelem zatajil, může se věřitel pokusit uplatňovat svá práva tak, jako by manželská majetková smluva neexistovala, tj. jak kdyby platilo zákonné společné jmění manželů popsané výše – to však obvykle znamená další právní spory. Je proto lepší o existenci manželské majetkové smlouvy, tj. o režimu odděleného jmění manželů vědět včas a přizpůsobit tomu vhodné zajištění pohledávky) - Zajistit písemný souhlas manžela s uzavřením smlouvy. Jde o nejdůležitější doporučení v situaci, kdy smluvní partner je polskou OSVČ podléhající režimu zákonného společného jmění manželů. Do smlouvy je vhodné vložit ustanovení, v němž manžel dlužníka výslovně souhlasí s provedením konkrétního právního úkonu (např. uzavřením dané smlouvy) a se závazkem z něj plynoucím – a současně se pod smlouvu spolu s podnikatelem vlastnoručně podepisuje. Díky tomu bude možné v případě sporu získat doložku vykonatelnosti i proti manželovi a exekuce tak bude moci postihnout celý společný majetek manželů. Praxe ukazuje, že takový písemný souhlas významně usnadňuje vymáhání pohledávek, jakmile se objeví problémy s dobrovolným plněním – často stačí dlužníka jen upozornit na existenci této klauzule.
- Zvážit dodatečná věcná nebo osobní zajištění. Je-li získání souhlasu manžela obtížné nebo smluvní partner odmítá souhlas manžela zajistit, je vhodné hledat alternativní formy zajištění:
- je možné požádat, aby manžel dlužníka poskytl ručení (poručení) nebo přistoupil k dluhu jako solidární spoludlužník:
- lze požadovat věcné zajištění na hodnotných aktivech, např. zřízení zástavního práva na nemovitosti nebo zástavního práva k hodnotným movitým věcem. Pokud příslušná věc náleží do společného jmění manželů, je pro zřízení zástavního práva nezbytná součinnost obou manželů (např. podpis notářského zápisu, jímž se zřizuje zástavní právo na nemovitosti);
- u dlouhodobých smluv nebo závazků ve významné výši je vhodné zvážit i další formy zajištění, jako je vlastní blankosměnka vystavená dlužníkem (spojená se směnečným prohlášením), bankovní záruka, pojištění pohledávek nebo zástavní právo zapsané v rejstříku zástavních práv k movitým věcem podniku.
- Průběžně sledovat majetkovou situaci dlužníka. I když se v okamžiku uzavření smlouvy jeví situace jako bezpečná, může dlužník postupně činit kroky směřující k „vyvedení“ svého majetku. Zvláštní ostražitost je na místě, pokud se dlužník začíná zbavovat svých majetkových hodnot ve prospěch manžela nebo třetích osob. Polské právo zná právní prostředek – tzv. pauliánskou žalobu (čl. 527 a násl. polského občanského zákoníku – Kodeks cywilny – k.c.) – který umožňuje chránit se před cíleným převodem majetku dlužníkem za účelem zmaření exekuce. Pokud podnikatel daruje svůj majetek manželce nebo jej např. prodá za nápadně nízkou cenu osobě z rodiny, může věřitel žalobou požadovat, aby bylo takové právní jednání prohlášeno za neúčinné vůči němu (za splnění zákonných podmínek, zejména jednal-li dlužník s úmyslem zkrátit věřitele).
V krajním případě věřitel může podat návrh na nucené zřízení režimu odděleného jmění manželů soudem. V případě, že je vymáhání pohledávky znemožněno existencí společného jmění manželů
(tj. exekuce na osobní majetek podnikatele a na majetkové složky tvořící jeho podnik se ukázala jako neúčinná), není věřitel zcela bez ochrany. Kodeks rodzinny i opiekuńczy stanoví, že věřitel jednoho z manželů může požadovat, aby soud zřídil režim odděleného jmění manželů (zrušil zákonné společné jmění manželů), pokud věrohodně doloží, že uspokojení jeho pohledávky přiznané vykonatelným exekučním titulem vyžaduje provedení vypořádání společného jmění manželů (čl. 52 § 1a k.r.o.). Jinými slovy, věřitel musí soudu prokázat, že bez rozdělení společného majetku manželů mezi manžele není schopen účinně vymoci svou pohledávku na podnikateli – dlužníkovi.
Důsledkem zřízení režimu odděleného jmění (případně se zpětným účinkem, např. ke dni podání žaloby) je přeměna dosavadního společného jmění manželů na podílové spoluvlastnictví – zpravidla v poměru 1/2 pro každého z manželů ke všem majetkovým hodnotám, které tvořily společné jmění. Následně může věřitel požadovat vypořádání tohoto majetku spočívající v přikázání jednotlivých majetkových předmětů do výlučného vlastnictví dlužníka (zrušení spoluvlastnictví k jednotlivým věcem), a především může směřovat výkon rozhodnutí na podíly dlužníka v podílovém spoluvlastnictví k majetkovým složkám, které dříve náležely do zákonného společného jmění manželů. Tato procedura sice prodlužuje cestu k uspokojení pohledávky, avšak může být účinným nástrojem vůči dlužníkovi, který se svou majetkovou odpovědnost snaží „skrýt“ za štít společného jmění manželů.
Shrnutí
Podnikatel provozující v Polsku samostatnou výdělečnou činnosti odpovídá za své závazky celým svým majetkem, avšak pokud se jeho majetkové poměry řídí zákonným režimem společného jmění manželů, musí věřitel zohlednit dodatečná omezení vyplývající z ochrany společného majetku manželů a osobního majetku manžela (manželky) podnikatele. Klíčovým faktorem určujícím rozsah odpovědnosti je souhlas manžela (manželky) podnikatele se vznikem závazku. Získání takového souhlasu podstatně rozšiřuje možnosti vymáhání pohledávky – umožňuje postihnout i majetek ve společném jmění manželů. Absence souhlasu znamená, že výkon rozhodnutí (exekuce) se může vztahovat pouze na osobní majetek dlužníka a na přesně vymezené společné majetkové složky související zejména s podnikatelskou činností podnikatele (např. příjmy s podnikatelské činnosti a jiné zdroje či věci používané podnikatelem při podnikání).
Věřitelé, kteří chtějí účinně zajistit své zájmy, by měli proaktivně získávat informace o svých obchodních partnerech a souhlasy manželů svých obchodních partnerů na uzavření jednotlivých významných smluv a případně využívat i dodatečné formy zajištění. Tím minimalizují riziko, že jejich pohledávky zůstanou neuspokojeny z důvodu právních překážek při výkonu rozhodnutí.
V případě pochybností o právním postavení smluvního partnera nebo potřeby vést exekuci na společné jmění manželů je vhodné využít právní pomoci – naše advokátní kancelář pomůže vyhodnotit dostupné prostředky a provést účinné kroky směřující k vymožení pohledávek.