Každý účastník silničního provozu může být policistou (a dalšími osobami jako je například strážník obecní policie či zaměstnavatel) vyzván k podrobení se vyšetření na ovlivnění alkoholem či jinými návykovými látkami.
Toto vyšetření pak dále dělíme na orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření.
V tomto ohledu je v první řadě nutno upozornit na skutečnost, že orientační vyšetření je možné odmítnout nebo mohou nastat případy, kdy jej z praktického hlediska nelze provést nebo dokončit. V takovém případě se namísto orientačního vyšetření provede odborné lékařské vyšetření. Odmítnutí podrobit se odbornému lékařskému vyšetření pak znamená, že se na řidiče hledí, jako by byl pod vlivem alkoholu, resp. jiné návykové látky.
Ačkoliv tedy odbornému lékařskému vyšetření zpravidla předchází orientační vyšetření, je alkohol v tomto případě výjimkou. V případě orientačního vyšetření na přítomnost alkoholu provedeného příslušným měřícím zařízením (což je v případě kontroly policistou standardem), se již odborné lékařské vyšetření neprovádí.
Co se pak týče orientačního vyšetření na přítomnost jiných návykových látek, tak v tomto ohledu policisté v praxi využívají orientační testy, které zjišťují přítomnost THC, amfetaminů a metamfetaminů, opiátů a kokainu v těle. U těchto testů je nicméně jejich vypovídající hodnota nižší, než v případě orientačního vyšetření na přítomnost alkoholu, a proto se po těchto testech provádí rovněž odborné lékařské vyšetření. Tyto orientační testy totiž obecně reagují na chemické látky s podobnou chemickou strukturou, a například některé léky obsahující látky aminového typu mohou způsobit falešně pozitivní výsledek orientačního testu. Stejně tak je možné, že výsledek testu bude nesprávný v důsledku vnějšího prostředí (například v důsledku znečištění ústní dutiny při odběru slin nebo nečistoty pokožky v případě odběru potu).
To, kdo hradí náklady odborného lékařského vyšetření, pak závisí na výsledku daného vyšetření. Pokud je totiž výsledek vyšetření negativní (tedy osoba není ovlivněna), pak nese náklady ten, v rámci jehož působnosti byla učiněna výzva (takže například Policie České republiky, zaměstnavatel atd.), avšak v případě pozitivního výsledku hradí náklady na vyšetření vyšetřovaná osoba. Stejně tak to je s náklady dopravy vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení. Pokud je však odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí podrobení se orientačnímu vyšetření, pak tyto náklady nese vyšetřovaná osoba bez ohledu na výsledek vyšetření.
Z praktické stránky pak nemá vliv pouze to, zda byla v těle zjištěna přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ale také množství, ve kterém byla daná látka v těle koncentrována. Pro účely vyhodnocování testů jsou totiž stanoveny tzv. cut-off hodnoty, dle kterých se posuzuje, zda byla přítomnost návykové látky natolik vysoká, aby mohla v první řadě ovlivnění způsobit – tedy jsou stanoveny jisté koncentrační meze, po jejichž překročení se řidič, který je účastníkem provozu na pozemních komunikacích, dopouští přestupkového jednání, a dále jsou vymezeny vyšší hranice, kdy řízení již spadá do oblasti trestního práva. V případě alkoholu se o přestupek jedná v případě přesažení hladiny 0,2 ‰, což je fyziologická hladina alkoholu v krvi. Do 1 ‰ se pak jedná o přestupek a nad tuto hodnotu již jde o trestný čin. Cut-off hodnoty jiných návykových látek, relevantní z přestupkového hlediska, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného návykovou látkou, jsou uvedeny v Nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot. Trestněprávní limity jsou pak vymezeny stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2020, sp. zn. Tpjn 300/2020.
Tyto cut-off hodnoty jsou však stanoveny pouze pro relativně úzké spektrum návykových látek a tak například v případě návykových látek, které se do českého povědomí dostaly teprve nedávno, jako je například kratom (u nějž způsobuje ovlivnění zejména látka jménem mitragynin, resp. jeho metabolity) nejsou stanoveny. U těchto látek nebo v případě kombinace více návykových látek najednou je nutno zpracovávat znalecký posudek z oboru toxikologie a psychiatrie.
Co se pak sankcí týče, za odmítnutí podrobit se vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky řidiči hrozí od 01.01.2024 pokuta od 25.000,- Kč do 75.000,- Kč a trest zákazu činnosti v délce od 18 měsíců do 3 let dle § 125c odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu.
V případě, že se však řidič vyšetření podrobí a je ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou, ale jeho jednání ještě nedosáhne trestněprávní roviny, jsou tresty paradoxně nižší, než v případě odmítnutí – v takovém případě totiž zákon stanovuje sazbu pokuty od 7.000,- Kč do 25.000,- Kč a trest zákazu činnosti v délce od 6 do 18 měsíců.
Konečně pak v případě, že se řidič vyšetření podrobí a je alkoholem nebo jinou návykovou látkou ovlivněn natolik, že jeho jednání je trestným činem, bude se jednat o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, za který zákon umožňuje udělit trest zákazu činnosti v délce až 10 let a je možné za něj rovněž udělit peněžitý trest – výše peněžitého trestu je však v trestní rovině stanovena obšírněji počtem denních sazeb určených dle závažnosti a povahy činu. Výše jedné denní sazby je však určována s ohledem na osobní a majetkové poměry pachatele a činí tak nejméně 100 Kč a nejvíce 50.000,- Kč, proto nelze její výši jednoduše uvést.