Funguje to tak, že Váš dlužník na Vás převede (nebo nechá převést) nějaké právo, třeba vlastnické právo k určité věci (pak si dále za „právo“ můžete dosadit „věc“) nebo podíl v obchodní společnosti nebo pohledávku.
Když svůj dluh splní, právo se vrátí.
Když svůj dluh nesplní, právo Vám zůstane – je Vaše, můžete si s ním dělat, co chcete, třeba ho prodat.
Kdy uvažovat o zajišťovacím převodu práva?
Když může dlužník nabídnout něco adekvátního, co za účelem zajištění dluhu převede nebo nechá převést na věřitele – a (z pohledu věřitele) když jsou dlužník a nabízené právo „právně zdraví“ (je to jeho nebo někoho, kdo je ochoten to poskytnout, netíží to exekuce, nekrátí tím své věřitele).
Významná je též cena práva v porovnání s výší zajišťovaného dluhu (viz dále).
Obvyklé milníky:
Dluh (existující nebo budoucí) → Vhodné právo (které patří dlužníkovi nebo příp. i někomu jinému) → Smlouva → Katastr nemovitostí (pokud jde o vlastnické právo k nemovité věci) → Péče o věc (pokud ji máte u sebe, tak, abyste ji zachovali) → Restituce (pokud dlužník svůj dluh splnil; pokud ne, stanete se nepodmíněným vlastníkem práva) → Vypořádání (např. náklady na péči, škoda na věci, zisky z věci, rozdíl mezi cenou věci a dluhem).
Proč by obvyklá cena práva (zpravidla) neměla převyšovat výši dluhu?
Protože jinak, pokud Vám právo zůstane, musíte dlužníkovi rozdíl vyplatit, max. si započtete související náklady.
Platí, že primární je zajištění dluhu, nikoliv získání práva. Orientačně též platí, že rozdíl do 10 % dluhu by měl být v pořádku.
Zajišťovací převod práva k úvaze:
Při zajištění dluhu nemyslete jen na „obvyklé podezřelé“ jako je zástava, bankovní záruka / akreditiv, směnka, ručení nebo smluvní pokuta.
Pokud je tady (vlastnické či jiné) právo (dlužníka nebo někoho jiného), kterým můžete dluh zajistit, uvažujte o něm – a my Vám k tomu budeme rádi nápomocni.