Soudy (konkrétně zejména Městský soud v Praze) v nedávné době řešily situaci, kdy jedna ze stran sporu mimo jiné namítala, že smlouva nebyla podepsána zaručeným (certifikovaným) elektronickým podpisem, ale pouze podpisem, který byl vygenerován prostřednictvím aplikace necertifikovaného soukromého subjektu, což mělo vést k její neplatnosti.
Dle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku v obecné rovině platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Právním předpisem, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost podepsat je nařízení eIDAS, které je přímo použitelným právním předpisem EU.
Uvedené nařízení eIDAS rozlišuje několik druhů elektronických podpisů, a to:
- kvalifikovaný elektronický podpis,
- zaručený elektronický podpis a
- (prostý) elektronický podpis,
přičemž mimo jiné upravuje též účinky (prostého) elektronického podpisu tak, že mu zaručuje jak funkci právních účinků, tak funkci důkazní (k tomu viz čl. 25 odst. 1 eIDAS).
Do našeho právního prostředí je nařízení eIDAS prováděno dvěma zákony, jimiž jsou zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a zákon o elektronické identifikaci, přičemž § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce výslovně stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít i tzv. prostý elektronický podpis.
Dle právní teorie pak náležitosti prostého elektronického podpisu splňuje například uvedení jména a příjmení na konci e-mailu, naskenování vlastnoručního podpisu a jeho připojení k dokumentu, označení souhlasového políčka, samotné použití e-mailové adresy, pokud z jejího znění lze identifikovat podepisující osobu.
V předmětném soudním sporu byla smlouva elektronicky podepsána prostřednictvím aplikace DocuSign, a to konkrétně tak, že smluvní straně byl zaslán odkaz na jí uvedenou e-mailovou adresu, jehož prostřednictvím měla následně projevit svoji vůli s uzavřením zaslané písemnosti, konkrétně vložením potvrzovacího kódu, který jí byl souběžně zaslán na jí identifikované a potvrzené telefonní číslo. Soud v tomto směru uzavřel, že tento způsob elektronického podpisu lze podle § 7 zákona službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, ve spojení s § 5 téhož zákona a § 562 odst. 1 občanského zákoníku považovat za závazný projev vůle, naplňující znaky pro daný případ dostačující formy prostého elektronického podpisu.
Zpracoval
David Troszok, advokát